Odešel od nás obdivuhodný člověk Bohdan Ostroveršenko

Nejenom pro jeho nejbližší, spolupracovníky, kolegy z Brixiho komorního sboru a řadu přátel z domova i ze zahraničí to byla zdrcující zpráva. Platí to i pro naše město Krupku, pro zdejší spoluobčany.

Nesmírně činorodý, plný elánu a obětavosti, zanícený organizátor a neuvěřitelný „tahoun“ mnoha aktivit, akcí a především opravdový tvůrce skutečných hodnot, ať už na poli umění, kultury, historického dědictví ve městě a obnovy přátelských vztahů s partnery v sousedním Sasku bude již od 6. listopadu 2013 bohužel jenom odpočívat. Na tuto novou činnost přitom není vůbec zvyklý. A jak jej spousta lidí zná, on si v nebeském působišti stejně nedá pokoj a najde si nové cesty, nápady a smysluplné poslání. Pan Bohdan Ostroveršenko nám na pozemském světě bude ohromně chybět, takových lidí je v dnešní době strašně málo. A určitě se potvrdí známá zkušenost - jeho velikou cenu a vzácnost si uvědomíme a uznáme

až ve chvíli, kdy jej mezi sebou nemáme. Naštěstí platí, že on osobně nikdy nic nedělal jenom pro svou slávu a obdiv, ale naopak, pro prospěch a užitek druhých..

S panem Ostroveršenkem dlouhá léta na spoustě věci spolupracoval také tajemník našeho Městského úřadu v Krupce pan Ing. František Růžička. Proto jsme jej požádali, aby si zavzpomínal a přidal o něm svoje svědectví. Nejprve tedy od počátku - při jaké příležitosti jste pana Ostroveršenka poznal a co odstartovalo jeho další spolupráci s městem?

I když jsme se od vidění znali již od počátku roku 1990, tak jeho osobnost jsem znal již dlouho před tím, kdy byl sbormistrem a vůdčí osobností pěveckého tělesa Brixiho komorní orchestr Teplice. Jsem přesvědčený, že nebýt jeho, nebyla by dneska tato hudební chlouba zdejšího regionu živá a v plné tvůrčí síle. Ale jeho spojení s naším městem mělo úplně jiné kořeny.

Někdy kolem roku 1997 se zcela naplno rozběhly jeho aktivity pro záchranu několika zdejších historických památek. Pochopil, že pro zastavení jejich zkázy nebudou k dispozici významnější finance, neboť jejich dosavadní vlastníci je prostě nemají. Nejprve založil spolu s několika dalšími nadšenci občanské sdružení Královské horní město Krupka. Do vínku mu vložil starosti pro obnovu tradic souvisejících s hornickou minulostí města. Měl mimořádné znalosti o historii církevního života v minulých dobách a byl to opravdový bojovník za záchranu cenného dědictví v podobě historických staveb, hlavně kostelů. V roce 2000 inicioval záchranu kostela Nanebevzetí P. Marie, kde akutně hrozilo zřícení krovů a následný rozval zdí a potom už nejspíš jenom demolice. Jeho neúnavná a někdy pro někoho až skoro „protivná“ snaha nakonec vedla k malému zázraku. Tehdy jsme - již společně - dotlačili úředníky na Ministerstvu kultury k jejich souhlasu k žádostem na finanční dotace, díky kterým se mohlo začít s postupnou obnovou a rekonstrukcí. Naprosto mimořádné dílo se mu musí započítat za záchranu mobiliáře ve stejném kostele. Za využití jeho kontaktů a vazeb se v roce 2010 podařilo získat podporu od Česko-německého fondu budoucnosti na záchranu soch ECE HOMO a obrazů křížové cesty. Spolupráce s tímto partnerem je živá dosud, kdy se finanční prostředky získávají i od zahraničních rodáků z Krupky. Uměl najít i jiné cesty k penězům na restaurátorské práce, ať už konáním benefičních koncertů či sbírkami organizovanými Královským horním městem. Stejně úspěšný byl i při záchraně další významné památky, kostela sv. Anny na Libušíně a výsledek je velmi podobný. Zkrátka a dobře, kdyby bylo v našem městě takových osobností více, měli bychom o naše historické památky v budoucnosti daleko méně starostí. Našeho Bohdana nám musí všude kolem opravdu závidět.

Je třeba připomenout, že to platí i za našimi hranicemi. Určitě, a nejenom to. Oni si jej nesmírně váží a hlavně platí, že jej brali jako vůdčí autoritu za naši českou stranu při navazování nových vztahů a obnově přeshraniční spolupráce. Jeho zásluhou se k nám každoročně vypravují do města bývalí zdejší rodáci sdružení ve svém krajanském spolku. Navštěvují jak místa svých kořenů, tak samozřejmě i historické památky a objekty, které jim „něco“ říkají. Tato významná propagace Krupky je naprosto neformální a spontánní, nikoho nic nestojí a funguje řadu let bezchybně. Bohužel musím vyjádřit své nejvážnější obavy, že po odchodu Bohdana do jiných krajin to už tak parádně fungovat nejspíš nebude. Bylo by to opravdu škoda. Ale třeba se mýlím, když zároveň vím, že spousty lidí, kteří se s Bohdanem znaly, na něho budou upřímně vzpomínat a to je bude ještě dlouho motivovat k návratům do míst, kde se s ním tak rádi potkávaly.