Krupka a okolí

BAZILIKA PANNY MARIE SEDMIBOLESTNÉ

Poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné je dílem vynikajících architektů italského původu Giulia a Octavia Broggiových. V letech 1701-1706 postavili vznosnou stavbu se dvěma hranolovitými věžemi viditelnými z dalekého okolí. Je obklopen ambity se sedmi kaplemi, symbolizujícími sedm bolestí Panny Marie.

Chrámovému prostoru dominuje vyřezávaná kazatelna a oltář od Františka Tollingera z roku 1714. Kostel je vyzdoben vzácnými vynikajícími obrazy malíře Ignáce Raaba.

Nedílnou součástí barokní baziliky je Biskupské gymnázium založené jezuity v roce 1679.

Odkaz na virtuální prohlídku: https://www.virtualtravel.cz/krupka/bazilika-panny-marie-sedmibolestne-v-krupce/bocni-pohled.html

LANOVÁ DRÁHA NA KOMÁŘÍ VÍŽKU A SAMOTNÁ KOMÁŘÍ VÍŽKA

Dvousedačková lanovka s celoročním provozem vás dopraví z centra města Krupky na vrchol Komáří vížky, kde se v blízkosti stanice nachází Horský hotel Komáří vížka s vyhlídkovou restaurací. Za jasného počasí a dobré viditelnosti lze z terasy dohlédnout až na vrcholky Krkonoš a jako na dlani zde spatříte České středohoří.

nejdelší sedačková lanovka bez mezistanice v České republice. Délka: 2 348 m.
Převýšení stanic: 482 m.
Rychlost lanovky: 2,5 m/s.
Doba jízdy: 15 minut.
Krupka: 324 m n.m.
Komáří vížka: 806 m n.m.

V letním období jsou zde ideální podmínky pro turistiku, vyjížďky na koních, cykloturistiku a paragliding.
V zimě je pro návštěvníky k dispozici lyžařský areál, sjezdovky se třemi vleky, upravené běžecké tratě.

Odkaz na virtuální prohlídku: https://www.virtualtravel.cz/krupka/komari-vizka.html

ŠTOLA STARÝ MARTIN

Prohlídková štola "Starý Martin" je jedno z nejvýznamnějších starých důlních děl krupského revíru.Otvírá severozápadní část žíly Lukáš,která v historických dobách náležela mezi nejdůležitější rudní žíly celého krupského revíru. Žíla Lukáš patří k mnoha mnoha plochým rudním žílám, uloženým v rulách krupského důlního revíru.Tyto žíly byly v historických dobách předmětem intenzivní těžby cínové rudy. Žíla Lukáš však měla vyjímečný charakter. Její směrná délka je kolem 2 km a jedná se tedy o nejdelší cínovou rudní žílu v České republice a střední Evropě. Žíla Lukáš má ve většině svého průběhu větší mocnost, průměrně 15 - 20 cm. Bohaté zrudnění reprezentované kassiteritem dosahuje v některých úsecích až několik % cínu a je prakticky bez podílu nežádoucích sirníků, především arsenu.Bohatý úsek žíly Lukáš byl v nejstarších dobách těžen od jejího výchozu na den a posléze pak množstvím jam různých hloubek.V dolovém poli štoly Martin je žíla uložena 60-80 m pod povrchem terénu.

Nejstarší práce spadají pravděpodobně do 14.století a na povrchu po nich zůstalo mohutné pole odvalů. Důlní díla pochopitelně zastihla a těžila též méně významné cínové žilky v nadloží žíly Lukáš. Ze 14. stol. nejsou zachovány o báňském provoze téměř žádné písemné zprávy. Teprve krupský horní řád z roku 1482 se již zmiňuje o ražbě a udržování hluboké dědičné štoly Dürrholz (místně Duršlovka), jejíž ražba byla zahájena ke konci 60. nebo začátkem 70. let 15.století.Její ústí je cca 30 m pod štolou Martin a její průběh je znám pouze částečně z mapy J. Zechela z roku 1704. Větší část lze pouze rekonstruovat dle indicií v mapě a písemném materiálu. Jednalo se o dvě štoly o rozdílu úrovní cca 90 m. Prostoru dolů pod Komáří vížkou dosáhla dědičná štola až v polovině 16. století a její celková délka byla cca 1,5 km. V historických dobách byla několikráte zmáhána, naposledy v roce 1704, ale zmáhání se nepodařilo. V současné době je dědičná štola nepřístupná, ale její spodní úsek odvádí většinu důlních vod z celého prostoru štoly Martin. Prakticky do konce 18. století probíhala těžba žíly Lukáš četnými jámami s velmi malým plošným rozfáráním.V roce 1864 koupily krupské doly bánští Schiller a Lewald , kteří se pokusili o modernější a komplexnější otvírku hlavních rudních žil, mezi nimi též žíly Lukáš. Bylo započato s ražbou štoly Martin. Samotní podnikatelé konstatují ve svých pracech, že v roce 1868 je "štola Martin dlouhá již 120 láter ( cca 227 m) a je jen několik málo láter pod žilou a s jistotou se očekává její naražení".

Po naražení žíly byla po žíle vyražena hlavní sledná chodba a z ní pak byly raženy dovrchní chodbice po úklonu žíly a další patrové sledné a měrné chodby. Takto vytvořené bloky byly pak těženy a vydobyté prostory založeny hlušinovým materiálem.Zajímavé bylo zjištění, že na žíle Lukáš byly vedle starých porubů, kde byla použitá prastará dobývací metoda "sázení ohněm", otvírány a následně dobývány dosti bohaté partie žíly, starými havíři nedotčené. Ti raději vyřizovali slabší žíly blíže povrchu a větším hloubkám se zpravidla vyhýbali. Po tomto zjištění se těžba cínových rud v 70. letech 19. století soustředila na dobývání bohatých partií žíly Lukáš ze štoly Martin. Z bezpečnostních důvodů již v této době a dále pak několikráte později nařizoval báňský úřad nutnost zřízení druhého vchodu do dolového pole. Toto bylo neúspěšně zkoušeno několikráte od doby podnikatelů Schillera a Lewalda a až do konce prací zmáhání jam König David nebo Lukáš.

KALVÁRIE BOHOSUDOV

Od poloviny 18. století si mohou návštěvníci prohlédnout barokní kapli, která je součástí křížové cesty. Později k ní přibylo 14 kapliček, na nichž jsou vyobrazena jednotlivá zastavení Krista na jeho cestě k ukřižování. Sousoší Krista, Panny Marie a Máří Magdalény pochází z roku 1905.

KAPLE SV. WOLFGANGA

Kaple sv. Wolfganga byla původně postavena již ve 14. století v gotickém slohu. Za třicetileté války, roku 1634 byla kaple srovnána se zemí a až v letech 1692 - 1700 se dočkala obnovy. Barokní kapli postavil zednický mistr H.G. Prűchel na popud tehdejšího pána Krupky Vojtěcha V. Šternberka. V roce 1710 přešla Krupka i s kaplí do správy hraběte Clary -Aldringena. Později byl v okolí založen i malý hřbitov, kde se pohřbívali převážně obyvatelé Horní Krupky. Kaple byla zasvěcena sv. Wolfgangovi, patronu horníků,který byl řezenským biskupem a kolem rokz 967 se zasloužil o založení pražského biskupství. Mezi lidem se tradovalo, že sv. Wolfgang kdysi pobýval na Komáří vížce, a protože se mu okolí zalíbilo, požehnal místním borůvkám a ony pak rostly v nevídané velikosti. Proto se zde také pořádaly tradiční borůvkové poutě. Kaple stojí cca 280 m západně od vrcholu Komáří vížky, v nadmořské výšce cca 774 m.Barokní kaple sv. Wolfganga je čtvercová, na severní straně je vstupní přístavek, jižní strana je uzavřena polokruhovitým presbytářem. Prostor je zaklenut vysokou sedlovou střechou završenou polygonální dřevěnou zvoničkou s cibulí. Střecha je kryta novým dřevěným šindelem. Všech šest oken je pravoúhlého tvaru, sedmé okno ve středu presbytářní stěny bylo zazděno. Součástí kaple je hudební kruchta.

Původní vybavení kaple se nedochovalo. V kapli je uložen kamenný smírčí kříž, který stával u cesty před kaplí. V historických pramenech je zmiňován poprvé až v roce 1898. Na čelní straně kříže jsou patrné dvě rýhy připomínající meč. Smírčí kříže jsou středověké kamenné památky, jejichž původ je vysvětlován různě. Nejpravděpodobnějším tvrzením je spojitost kříže s trestním právem, kdy se pachatel násilného činu mohl usmířit s příbuznými své oběti. Jednou z podmínek při smíru byla stavba kříže, umístěného často na místě nebo poblíž místa, kde k činu došlo. Písemným dokladem smíru byla tzv. smírčí smlouva, která se však k tomuto kříži nedochovala. Přesto můžeme jeho stáří odhadovat na bezmála 500 let. Vyryté značky na čelní či rubové straně kříže představují mnohokrát zbraň. Předpokládá se, že jde o zbraň vražednou. V tomto případě jí byl meč. V roce 1999-2000 v rámci projektu PHARE - "Krupka - Dubí - naučná hornická stezka" byla kaple zrekonstruována nákladem 3 126 006 Kč. V jejích prostorách je instalovaná expozice o vývoji osídlování příhraniční oblasti a rozvoji řemesel . Prostory kaple budou využívány /jsou/ pro církevní účely, k výstavám i ke vzájemný setkáváním obyvatel z obou stran česko-německé hranice.

KOSTEL SV. PROKOPA

Nejstarší hornický kostel - kostel sv. Prokopa - byl založen v době prvotního osídlení v blízkosti havířské osady Kirchlice u Liščího potoka. Písemně je kostel zmiňován v roce 1331. Konečnou podobu získal v roce 1676, kdy byl kompletně přestavěn. Veřejnosti přestal kostel sloužit roku 1891. Z jeho vnitřního vybavení se po požáru v roce 1939 bohužel nic nedochovalo. Sochy sv. Petra a Pavla, které stály po obou stranách hřbitovní brány, byly přemístěny do kostela sv. Anny na Libušíně.

PAMÁTNÍK 313 OBĚTÍ POCHODU SMRTI

POCHODY SMRTI

Tyto pochody se uskutečňovaly v době 2. světové války, kdy v letech 1944-45 byli vězni z koncentračních táborů blízko fronty nuceni pod hrozbou okamžitého usmrcení jít mnohakilometrové pochody bez dostatečné obživy a odpočinku. Lidé byli podvyživení, nemocní, vyčerpaní, nedostatečně oblečení a obutí, vystaveni jakémukoliv nepříznivému počasí. Během pochodu dostávali buď minimum nebo žádné jídlo a pití. Kdo již dále nemohl pochodovat, byl zastřelen.

Stejně tomu bylo i u transportů v přeplněných dobytčích vagonech, kde byli zajatci zavřeni i několik dní bez možnosti získat potraviny či provést hygienu.

BOHOSUDOV 1945

Jeden z těchto transportů zastavil dne 24.dubna 1945 na nádraží v Bohosudově. Vlak s 1880 vězni české, ruské, polské, italské, francouzské a německé národnosti vyjel ze sběrného tábora Ammendorf / Osendorf u Halle a mířil na Plzeň.

Při zastavení v Bohosudově byli lidé z vagónů vyhnáni a v nedalekých tůňkách jim bylo dovoleno se umýt. Mnozí z nich, protože trpěli žízní se vody i napili. Vyčerpaní, nemocní a zesláblí vězni zde poté umírali na zápal plic nebo tyfus. Jejich těla dozorci naházeli do prohlubní opuštěného dolu Elbe nedaleko trati, kde skončily také oběti pochodů smrti, které tudy procházely směrem od německých hranic.

Jména zemřelých zůstala neznámá. Vlak pokračoval v cestě směrem na Plzeň, jeho cesta končila v Žihli, kde se zbytek vězňů dočkal osvobození.

POVÁLEČNÉ OBDOBÍ

Po skončení 2. světové války bylo nutné zajistit důstojný pohřeb obětí pochodu smrti. Za pomoci lékařského dozoru a bezpečnostních orgánů byla mrtvá těla exhumována a uložena do rakví. Jako místo posledního odpočinku 313 obětí pochodů a transportu smrti byl určen prostor proti bývalému kostelu sv. Prokopa. Památník byl na místě masového hrobu odhalen roku 1948 a je každoročně místem konání pietního shromáždění k uctění památky obětí fašismu.

Přímým účastníkem transportu smrti, který projížděl Bohosudovem, byl pan profesor Josef BĚHOUNEK, vězeň č. 2491. Po válce se stal ředitelem teplického Gymnázia a později Vyšší hospodářské školy.

O transportu smrti vypovídá :
„Nastupujeme na postranní koleji za našimi baráky do uzavřených nákladních vagónů. Nálada se pozvedla, hrstka nás Čechů drží se pohromadě a znovu věříme...věříme, i když nás je v jednom voze nacpáno 80, i když si tu nemůžeme ani lehnout , ba ani sednout, neboť odcházíme z míst, kde po několika týdnech by nás jistě umučili k smrti. Ten náš optimismus nám pomáhal nésti statečně prvé dny tohoto transportu, o němž jsme ještě tehdy netušili, že je to transport smrti, z něhož každý druhý z nás se již živ nedostane.“

„Dny a noci míjely a my jsme malými zamřížovanými okénky pozorovali, kam nás vezou. Zjistili jsme, že jedeme přes Lipsko, Drážďany směrem k našim hranicím. Ale to už začínalo být v našich vagónech zle. Hlad dostoupil vrcholu, ale co bylo ještě hroznějšího byla žízeň.“

„Jednou za den také při nějaké delší zastávce nás odvedli vůz po voze pro ten denní kousek jídla: malý krajíček chleba, asi 5dkg margarínu, později už jen tři studené brambory. A ne každý den – malý šálek pitné vody. O umytí ani zdání, byli jsme špinaví, zarostlí, sužovali nás vši,jichž den ode dne přibývalo. Ale abych byl spravedlivý, přece jednou, za celou dobu transportu jsme se vykoupali. V Bohosudově u Teplic jsme stáli delší dobu. Naši dozorci nás jednoho dopoledne vyhnali z vozů a sehnali do malého rybníčku pod náspem. Je pravda, že koupel byla osvěžující, ale snad pro zdravé lidi, ne však pro vězně s horečkami, sotva se držícími na nohou. Podvyživení lidé se nachladili, přišly zápaly plic, záněty ledvin...mrtvých přibývalo. Viděli jsme, jak je vynášejí ráno z vozů.“

MAPA KRUPKY A OKOLÍ

1.) Samotná Husitská ulice

2.) Bazilika Panny Marie Sedmibolestné

3.) Nástupní stanice lanové dráhy na Komáří vížku

4.) Štola Starý Martin

5.) Kalvárie

6.) Komáří vížka

7.) Kaple Sv.Wolfganga

8.) Kostel Sv.Prokopa

9.) Památník 313 obětí pochodu smrti

10.) Zřícenina hradu Kyšperk (Supí hrad)

11.) Památník bojů v roce 1813

12.) Ski areál Komáří vížka

13.) Zřícenina tvrze Starý Dvůr (Vodní tvrz)